Konec filmových zážitků: V kinech vládne předražené občerstvení a ze sálu je hlučná jídelna

Máte chuť na dobrý film, velká plátna, špičkový zvuk a ten neopakovatelný zážitek, kdy v sále zhasnou světla a vy se na dvě hodiny ponoříte do jiného světa? Tak na to rovnou zapomeňte. Návštěva kina se v posledních letech proměnila v kombinaci finančního šoku a čistého zoufalství. Filmové multiplexy definitivně rezignovaly na jakoukoliv kulturní úroveň a udělaly ze svých prostor hlučné, předražené jídelny, kde je samotný film už jen vedlejším produktem. Hlavním hrdinou je tu totiž kukuřice s šílenou marží.

Zlato jménem popcorn

Pojďme si rozebrat tu největší drzost moderního kinařského byznysu. Ceny na barech. To, že lístek pro jednoho dnes běžně atakuje hranici tří set korun, bychom ještě v době drahých energií možná dokázali s těžkým srdcem skousnout. Co je ale absolutně neobhajitelné, je cenový teror u pultu s občerstvením.

Když vyrazíte do kina v páru, koupíte si dva lístky, jeden velký kýbl popcornu a dvě střední coly, na kase na vás bez mrknutí oka vyskočí částka blížící se k tisíci korunám. Vstupné do sálu tvoří v tomhle účtu sotva polovinu. Kina bezostyšně prodávají litr pití za stovku a litr nafouknuté kukuřice, jejíž výrobní cena je zhruba tři koruny i s papírovou krabicí, za dvě stě padesát. Je to legální lichva v přímém přenosu. Multiplexy vědí, že máte zakázáno nosit si vlastní jídlo, takže vás drží jako rukojmí. Buď zaplatíte za nachos cenu středně drahého hovězího steaku, nebo budete o hladu.

Sál plný chroupání, smradu a svítících displejů

Tenhle agresivní prodej obřích balení jídla má navíc fatální dopad na samotný filmový zážitek. Sály moderních kin už nepřipomínají kulturní stánek, ale spíš nádražní halu nebo výkrmnu. Prvních čtyřicet minut filmu neslyšíte dialogy herců, protože celý sál synchronizovaně chroupe, srká brčky ze dna kelímků a vzduchem se line těžký zápach umělé sýrové omáčky a popcornu.

Když se k tomu přidá novodobá klasika v podobě diváků, kteří neumí vydržet dvě hodiny bez toho, aby každých pět minut nerozsvítili displej telefonu a nekontrolovali sociální sítě, stává se z návštěvy kina čisté utrpení za drahé peníze. Ohleduplnost k ostatním divákům, kteří si zaplatili za film, a ne za sledování vašeho svítícího iPhonu a poslouchání vašeho přežvykování, zkrátka neexistuje.

Domácí kina jako logická volba rozumného člověka

Provozovatelé kin si neustále stěžují, že jim ubývají diváci a že je streamovací platformy jako Netflix nebo HBO ničí. Jenže pravda je taková, že si za to kina mohou úplně sama. Když lidé zjistili, že za cenu jedné jediné návštěvy multiplexu mohou mít doma předplatné na několik měsíců, kde si film pustí v klidu, v čistotě, bez třiceti minut reklam, bez cizího chroupání za zády a s jídlem z vlastní lednice za normální ceny, volba je jasná.

Bojkot peněženkou

Kino bývalo dostupnou zábavou a kulturním rituálem. Dnes je to předražený lunapark, který parazituje na naší ochotě tolerovat absurdní ceny za ty nejlevnější suroviny na trhu. Jedinou obranou spotřebitele je tvrdý bojkot barů. Dokud budeme poslušně platit stovky korun za litr slané vody a kukuřice, kina nemají jediný důvod své chování měnit. Až příště vyrazíte na film, najezte se doma. Vaše peněženka vám poděkuje a vy možná zjistíte, že se ten film dá přežít i bez toho, abyste u něj museli dvě hodiny mechanicky přežvykovat.